Vezte mě běžky (tramvaje) na Václavák (do Vokovic)

24. února 2013 v 16:56 | Ondřej Moravec
Díky kalamitě sněhu v Praze (tentokrát ne 3 milimetry Jarku) jsem nejspíš poprvé a naposledy nasadil běžky u vchodu domu, po chodníku sjel až k Vltavě a pustil se směrem na Zbraslav. V neupravené stopě poničené otisky chodců a pneuk a na skluznici bez vosku proti prokluzu (vosky odvezl syn Jakub, který na můj telefonický dotaz, kde že jsou, poskytl odborné rady typu že : to v čerstvé sněhu nebude klouzat, že mi bude stačit ten vosk "z minula" nebo že to mám namazat svíčkou) , jsem si spíš než na běžkách připadal jako klaun při žonglování na obřím balónu, takže jsem to po deseti kilometrech zabalil s tím, že i tak to byl pro mou hrozíci artrózu POHYB DNE.

Vybavil se mi však den, kdy jsem řešil naprosto opačný problém. Na zimních soustředěních jsme jako atleti běžky používali často, vždy mi je však mazal kamarád Luboš, který byl v tomto směru skutečný nadšenec a chemik. Já jsem při tom tedy v klidu popíjel kafíčko u telky jako Neumanka s vědomím, že moje létající dřeva jsou v těch nejpovolanějších rukách.

A tak jsem najednou (při první zimní dovolené bez Luboše) stál nad svými běžkami s otázkou, odkud pokud že mám vlastně ten vosk mazat. S radou přispěchal bratr mého kolegy, který roztáhl ruce jako kondor a naprosto suverénně na mé skluznici vymezil místo pro vosk. Dělalo to dobrý metr, byl jsem jím však přesvědčen, že to tak má být. A tak jsem podle teploty namazal červený klistr, na počátku to trochu dřelo, ale pak jsem se rozjel a v žádném stoupání neproklouzl.

Mazal jsem to tak tedy celý týden, až nastal pátek. Parta pivních bratří, která s námi byla na chatě již od soboty, se rozhodla také vyjít z chaty ven a hned rovnou vyjet na běžky. Ráno přišli za mnou, abych jim je namazal. Podle marketingového zákonu :

obarvi zlatěnkou hovno
prodej je za zlaté rouno

jsem místo po červeném sáhl po stříbrném klistru, u kterého mě svrběly prsty už od soboty. Bylo na něm napsáno : "Na hrubozrný a silně znečištěný sníh"...a ten podle mne byl! Že jsem promazal, jsem zjistil hned za chatou, kdy se mi pod každou patu nalepilo deset centimetrů sněhu, sparingpartner Pavel však jen mávl rukou : 'To se uthrhne!' Neutrhlo se to ani za další dva kilometry, když jsme s nalepenými 'vosími hnízdy' dělali krátery do závodně upravené stopy a zezadu na nás 'Stopa!' pokřikovali žáci druhé třídy Základní školy Borová Lada. Zcela neběžkařsky jsme vosk ze skluznice odřeli o kůru smrků, i na ten zbytek se však lepilo všechno, co nám přišlo do cesty.

V tu dobu se do prken obula i parta pivních bratří. Ujeli jen pár metrů, protože jednomu z nich hned upadla kovová část jeho archaického vázání a tak běžky opět sundali a zašli do nejbližšího skiservisu na opravu. Pracovník skiservisu poškozenou lyži zespodu uchopil v místech, kde se podle jeho odborných znalosti pravděpodobnost setkání s voskem rovnala pravděpodobnosti setkání s Madonou na Chatě u Krále Šumavy na Kvildě.

'Co to je?' ptal se nevěřícně sám sebe, '...kdo to mazal?'
'Kamarád, on tomu rozumí.., ' informoval jej Ivan.
'Nechcete to přemazat?' nabízel se mechanik ochotně.
'Ne, on tomu fakt rozumí,' kroutil Ivan hlavou s nezlomnou důvěrou v mé schopnosti.

Nesjeli si...bojovali ještě kilometr, pak vzali běžky do ruky a naštvaně se vrátili do chaty s tím, že s běžkami nadobro skončili!

Vy se však nevzdávejte, pokud jste někdy snili o tom, že s běžkami dojede na svařák například do Jalty na Václavák, tak dnes máte šanci!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama