Tajemství chorobopisu a Tour de France

12. července 2012 v 0:33
Doběháno...ortoped Řehák se šmrncem doktora z hor mi nekompromisně sdělil informaci, kterou jsem si nedokázal představit ani v nejděsivějšínoční můře - mám artrózu kyčle a za rok už bych tu mohl po světě pobíhat vesele s umělým kloubem. Kdysi mi přátelé před radnicí při mé hodně bzrzké svatbě za zpěvu písně : 'Skončili jsme jasná zpráva, kamarád se nám tu žení dnes, musí svlékat atletický dres...', vtiskli do ruky kladivo a donutili mne do trámu zatlouct hřebík, na které jsem pak ¨musel pověsit prastaré tretry, ve kterých naposledy běhal nejspíš Jesse Owens...7 let nato jsem vyhrál mistrovství republiky.

Tak teď už je to definitivní, prý můžu plavat nebo s rozumem jezdit na kole, to jsou sporty, které jsem si nechával na důchodový věk, až mne začnou bolet klouby...a vida, v 38 letech je to tady !) Schody ze čtvrtého patra, které jsem sbíhal normálně po čtyřech, jsem začal sjíždět a vyjíždět výtahem, čímž jsem se dostal na denní dávku pohybu mé nevlastní patnáctileté dcery Elišky. Jako skoro invalidní důchodce jsem dlouho váhal, zda mám jet na čundr s kamarády z fotbalu. Nakonec jsem se do tohoto pro mne 'rizikového podniku', kde budu muset chodit po svých rozpadajících se pahýlech, pustil a jeden den si na chatě zapůjčil to kolo, se kterým se člověk nikdy nemůže pohybovat tak svobodně, jako když běží...pro pochybovače si stačí vyběhnout Ještěd mimo silnici pro těch krásných bílých šutrech - to se na kole skutečně nedá.

Kupodivu mne ale kolo nadchlo, po týdenním nicnedělání jsem najednou zase zažil úžasný pocit z rychlosti, když přeřadím na nejtěžší převod a opřu se pořádně do pedálů...Rozhodnuto, koupím si kolo! Po přečtení internetových diskusí a vstřebání rad všech kamarádů, kteří na kole jezdí více či méně, jsem se nakonec rozhodl místo trekového kola koupit horské, protože váhově to prý není až takový rozdíl a pokud budu mít užší plášť, tak to na rovině bude srovnatelné, ale v terénu zaplesám... Při nákupu doplňků jsem si připadal jako Zdeněk Svěrák při renovaci chalupy, protože to máte : helmu, brýle, rukavice, láhev na pití, držák na láhev na pití, pumpičku, náhradní duši, stahováky, olej ve spreji na promazávání řetězu, lepení, brašničku na to všechno...dlouho jsem váhal nad tím, zda už si koupit boty s nášlapy nebo jezdit zatím na normálních šlapkách..nakonec jsem se srabsky rozhodl šlapky s nášlapy vyměnit za klasické s tím, že k nášlapům se vrátím za pár měsíců. Samozřejmě mi chybí spousta dalších doplňků, bo nekradu! To máte : osvětlení, počítač, kalhoty s plínou, cyklistický dres, pumpičku na vidlici...a jistě ještě spousta dalších věcí, o kterých v tuto chvíli nemám ani tušení, že existují...stojánek na kolo jsem si samozřejmě nekoupil, protože já jsem predátor, jezdec, nejsem turista!

I vyjel jsem na svém Author Instinct směr Zbraslav, protože tam někde v dáli prý jsou skvělé cyklostezky a já své nové horské kolo krutě prověřím. Po prvním kilometru mne začala bolet záda, ale hlavně jsem se na těch traktorech neuvěřitelně nadřel, oproti trekovému kolu jsem měl pocit, že mě někdo zezadu drží. Možná je to tím protivětrem, utěšoval jsem se a vzpomínal na slova prodávajícího, že nemám řešit šířku plášťů, že to prostě nepoznám... Konečně jsem se propletl mezi bruslaři a ostatními cyklisty a vyjel na silnici...kolem mne proletěl kluk na silničním kole, to těžce zmasírovalo moje ego a tak jsem se vydal na stíhací jízdu. Po pár set metrech jsem si musel přiznat, že tohle by asi nedal ani Lance Armstrong...chybí mi těžší převod...no nic, budu předjíždět jen ty na horských kolech! Po dalších dvou kilometrech po silnici, kterou nikde neprotínala žádná cyklostezka, jsem si uvědomil, že jsem se zřejmě vydal na opačnou stranu. A už je tu Vrané nad Vltavou a v mírném kopečku na začátku obce mi radar měří krásných 11 km/hod! 'Díky', promlouvám ke speedometru, 'to jsem skutečně potřeboval...!'

A již vidím další dva cyklisty na horských kolech, vydávám se za nimi a u železničního přejezdu je dojíždím. Zdravím je a ptám se je na nějakou cyklostezku. Koukají se na mne s despektem, jejich tmavá kola mně neznámých značek jsou nejspíše třikrát tak drahá jako ten můj přebarvený Author, můj turistický outfit a běžecké boty místo bot s nášlapy mne v jejich očích řadí do kategorie loser...Vyjíždím za nimi, ale v příkrém kopci se mi ztrácí, protože řadím příliš pozdě a v půlce musím sesednout. První kopeček tedy vyvedu, nasednu a jedu dál, ale znovu mi začne podkuzovat kolo, když si stoupnu do šlapek, začnu se zvedat na zadní... je to solidní tanec, ale kdybych býval zamachroval a vzal si hned napoprvé ty boty s nášlapy, tak to bylo teprve pogo, dolů bych se vezl v dřevěném penálu... V půlce to musím otočit a sjet zpátky, protože nejsem schopen se do toho kopce znovu rozjet. Nakonec se dostanu zpátky na silnici a na příští odbočce do lesa se konečně rozjíždím po lesní cestě...a končím v maliní.

Otáčím to a jedu zpátky, pro dnešek to stačilo. Sjezd z kopce mi skutečně jde, konečně mám pocit, že to kolo jede. Vzpomínám na den, kdy jsem jako policista zajišťoval cyklistický závod okresní úrovně. Na chvostu závodního pole jezdil pro mne tehdy pětapadesátiletý stařík s pupíkem se ztrátou půl hodiny na čelo, po prudkém sjezdu v zatáčce za mostem, kde i lídři znatelně zpomalili, projížděl na krev tak, že šlapkou dřel o asfalt, až jiskry lítaly...Přece nebudu jako on, bleskne mi hlavou...no jasně že ne, pouštím páčku brzy a řítím se k řece. Na Zbraslavi, na konci bruslařské stezky, svůj 'výlet' zapíjím kouteckou dvanáctkou a konstatuji, že jsem vypil více piva nežli vody ze své nové cyklolahve. Citlivě opřené kolo (stojánek na kolo jsem si samozřejmě nekoupil, protože já jsem predátor, jezdec, nejsem turista!), se mi sveze po kamenném kvádru a vidlice je pokřtěna prvními šrámy...a to jsem si dával takový pozor, já prostě nejsem typ na nové věci!

Vracím se domů, ale na spravení chuti ještě projedu okruh v lese za domem, kam jsem roky chodíval běhat. Vyjedu prudký kopec a vlastně projíždím celou trasu, kterou jsem dříve běhával. To mi vrací optimismus, když už nemůžu běhat, budu tu někdy na kole jezdit za mým přítelem Jelenem a křičet na něj, jako stařičký trenér na Rockyho. Nic nevadí, že Jelen je proti Rockymu platfusák, žijeme přece v malých českých poměrech. V mírné zatáčce mi přes tvář přejede trn keře, kterému jsem se i při běhání horko těžko vyhýbal. Tak teď už jsem celej Žofré de Pejrak, jsem zvědavý, co na to doma řekne Angelika, markýza andělů... V prudké zatáčce přibržduji a opět jdu do smyku jako na ploché dráze, kdybych teď přidal plyn tak přesně projedu uličkou z kopřiv do krátkého prudkého kopce... Plyn už však žádný nemám a tak se rozhodnu pro okružní kolečko, protože to nevzdávám a chci se prostě spálit jako pokaždé, když jsem tudy probíhal...spálil jsem se hned dvakrát, poprvé když jsem projel a podruhé, když jsem se v půlce kopce začal podhrabávat a musel jsem se vrátit...


Závěrem : Kolo bytelně zpřevoduji a naučím se řadit. Pokud ani to nepomůže, spoléhám na svoji novou hydraulickou kyčel, která mne udrží v rytmu diska i tam, kde teneageři budou umdlévat. Rychlost ve Vraném vytáhnu na celých 15 km v hodině a ty dva frajírky příště spráskám v pyžamu. Dlouho jsem přemýšlel, co provedu doktoru Řehákovi, myslím, že naprosto postačí, když mu na jeho hrobě zatančím jako Matt Harding...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 dadulka dadulka | Web | 12. července 2012 v 8:47 | Reagovat

Tenhle článek nemá chybu :-) Já jsem nikdy nebyla přítelem cyklistiky a patrně ani nebudu, ačkoliv artrózu v kyčli mi diagnostikovali už v úžasných 21 letech, takže Vašich 38 Vám závidím :-)S aktivním, kyčle huntujícím sportováním jsem ale nepřestala, pouze jsem si zvykla na bolest, problém s rozcházením a rozhýbáním člověka, o chůzi do schodů nemluvě (ale lezu do nich). Jakýkoliv pokus o běh by v mém podání působil tragikomicky, takže vyšší rychlost zařazuji jen tehdy, je-li to nezbytně nutné, a při pohledu na běžce v parcích a lesích jen nechápavě kroutím hlavou...

2 jezinka jezinka | Web | 12. července 2012 v 9:02 | Reagovat

No to jsem se krásně zasmála- ne tomu kloubu-ale krásně vyprávíš.Můj syn- fanatik přes kola by ti mohl vyprávět-jaké kolo.Má tři a dalo by se za ně koupit nové auto- šílenec.Ale prý pro zdraví- co myslíš?

3 Ell-e Ell-e | Web | 12. července 2012 v 9:13 | Reagovat

Asi tak, jako první komentář - "Tenhle článek nemá chybu." :)) Aneb jak se dá poutavě popsat cyklovýlet. :D Jo a jinak myslím, že kromě dresu na kolo, má můj taťka i speciální bundičku na kolo; to jsem v tvém seznamu neviděla, tušim (pokud to nezahrnuješ teda pod pojem dres), takže doplnit! :) A jinak přeju hodně štěstí s dalšíma vyjížďkama ;))

4 ondrejmoravec ondrejmoravec | E-mail | Web | 16. července 2012 v 8:26 | Reagovat

[1]: Tak ono je to tak správně, já se jen snažím omezovat ten pohyb, který asi škodí více než jiné...i když s tím horským kolem nevím, když sjíždím po kořenech, tak mi to přijde, že jsou to větší otřesy než při běhání. A taky nějak neumím jezdit volně, po dvou třech hodinách lezu z kola celkem unavený, kyčel mě nebolí na kole, ale potom, když jdu ještě na nějaký výlet nebo procházku)

5 ondrejmoravec ondrejmoravec | E-mail | Web | 16. července 2012 v 8:34 | Reagovat

[2]: určitě ví, co dělá, já tedy teď momentálně po kole tu kyčel cítím víc,  než předtím po běhání, ale to bude i tím, že s tím díky špatné technice místy zápasím víc, než bych musel...uvidíme))

6 ondrejmoravec ondrejmoravec | E-mail | Web | 16. července 2012 v 8:39 | Reagovat

[3]: doufal jsem, že ve výčtu těch položek si toho nikdo nevšimne..ano, ta mi skutečně ještě chybí a díky tomu, co už jsem všechno tenhle měsíc utratil, jsem se ji rozhodl koupit až následující měsíc, protože ty proti vodě a větru začínají od 2000 výše...den po tvém komentáři jsem v důsledku absence tebou zmiňované bundičky promokl na kost a pro chybějící blatníky(které tam ale dát nikdy nehodlám), jsem vypadal jak tankista po vojenském cvičení ozbrojených sil spřátelených republik..

7 Ell-e Ell-e | Web | 18. července 2012 v 12:29 | Reagovat

[6]: :D Já nechci vypadat škodolibě, ale mně to děsně baví, jak píšeš a tak mě to vždycky svym způsobem pobaví. A rozhodně si myslim, že to děláš naschvál, že to víš.. :)) Jo, ano, to vim, že taková bundička je drahá sranda. Oni ví, proč jí dát draze. Protože ji potřebuješ. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama