Pomsta než napočítáš do sta

15. ledna 2012 v 15:47 | Ondřej Moravec
Jan Talpa byl nejmenší obyvatel našeho intráckého pokoje. Chodil jen o rok níž než já, biologickým věkem ale odpovídal spíš žákovi páté třídy než prvákovi z gymplu. Navíc měl jako každý plavec hlavičku vyholenou až na kůži, takže vypadal jako člen přípravky kláštera Šaolin. I proto byl častým terčem kanadských vtípků některých dalších osazenců, nikdy se nejednalo o žádnou šikanu, ale i tak mu to muselo být v takovém případě nepříjemné. Každý večer v půl osmé mu do vychovatelny volal otec, po telefonu Honza nasadil špunty do uší, zalehl a usnul.
Žert 1: Patrik s Dušanem přivázali nohavice Honzova pyžama k palandě, takže při spěchu k telefonu se nejprve složitě odvazoval ve stresu, že telefon nestihne.
Žert 2: po návratu z tanečních Patrik nalil velkého panáka z lahve tuzemáku přímo do otevřených úst spícího Honzy, což malému abstinentovi zatřáslo všema trubkama v těle.
Žert 3: Na sportovní škole jsme dostávali poměrně dost jídla včetně pochoutek, které v normálních obchodech běžně nebyly. Honza si je šetřil a neustále mluvil o tom, jak je doveze domů tatínkovi a bráškovi. Hladový Toši mu je však snědl ve chvíli, kdy Honza ve vlaku odešel na záchod. Ani by mu to neřekl, prozradil se sám smíchem v momentě, kdy Honzík opět mluvil o tom, co přiveze bráškovi. Honzovi se Tošiho smích nezdál, po pár minutách přemýšlení vlezl do své tašky, kde našel jen prázdné obaly. Začal svými dětskými ručičkami mlátit smějícího se Tošiho do hrudníku...

O mnoho let později jsem byl se svým synem Jakubem na pouti v Polné.
"Ahoj Ondro, " pozdravil mne vytáhlý ramenatý kluk s dlouhými vlasy ve flanelové košili.
"Ahoj, my se známe?" marně jsem se snažil vybavit, kde jen jsme se mohli potkat.
"Já jsem Honza Talpa ze sportovky," podával mi ruku.
"Tak to jsem rád, že jsem se k tobě tenkrát choval hezky," díval jsem se do jeho očí zespodu.

Příští měsíc je sraz sportovní třídy základní školy, kterou jsem rok trénoval hned po gymplu. Bude jich tam moc a většina z nich o hlavu větší. Tak doufám, že mě nezbijou...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kulicka Kulicka | Web | 15. ledna 2012 v 15:52 | Reagovat

Dobry clanek, mrkni na muj web

2 Magic owls ♥ Magic owls ♥ | Web | 15. ledna 2012 v 15:59 | Reagovat

Máš hezký styl psaní.:)A máš pěkný blog.My svůj teprve rozjíždíme,jestli máš náladu mrkni se na něj ;) :D

3 Ell-e Ell-e | Web | 15. ledna 2012 v 16:30 | Reagovat

Teda, toho Honzy je mi (nebo spíš BYLO) líto. Já takovýhle "žertíky" ve větším množství moc ráda nemám. :)

4 ondrejmoravec ondrejmoravec | 15. ledna 2012 v 16:41 | Reagovat

[3]: Já též ne a kluky jsem s ostatními krotil, ale tam to opravdu nepřešlo nikdy do nějaké šikany. Nikdo z těch, co ho provokovali, by mu neublížili, byly tam kamarádské vztahy...Když už se o tom bavíme, na svém blogu máš odkaz na písničku od Pearl Jam, k tomuto tématu by se hodila spíš Jeremy, jak by to taky mohlo v jiném případě dopadnout...

5 Rebarbora Rebarbora | 17. ledna 2012 v 18:53 | Reagovat

No pekny:-).

6 Eliška Eliška | Web | 28. ledna 2012 v 11:22 | Reagovat

Zkrátka miláčkové k zulíbání:-D Taky jsme měli třídního outsidera, byla to nesmírně inteligentní, ale psychicky slabší holčina , strašně trpěla...Dneska pracuje ve výzkumném ústavu a je z ní fajn ženská, občas se potkáváme, protože pracuje kousek ode mě a nevím, jak by mi teď bylo, kdybych se k ní tenkrát chovala špatně...To by mě mrzelo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama