Leden 2012

Pomsta než napočítáš do sta

15. ledna 2012 v 15:47 | Ondřej Moravec
Jan Talpa byl nejmenší obyvatel našeho intráckého pokoje. Chodil jen o rok níž než já, biologickým věkem ale odpovídal spíš žákovi páté třídy než prvákovi z gymplu. Navíc měl jako každý plavec hlavičku vyholenou až na kůži, takže vypadal jako člen přípravky kláštera Šaolin. I proto byl častým terčem kanadských vtípků některých dalších osazenců, nikdy se nejednalo o žádnou šikanu, ale i tak mu to muselo být v takovém případě nepříjemné. Každý večer v půl osmé mu do vychovatelny volal otec, po telefonu Honza nasadil špunty do uší, zalehl a usnul.
Žert 1: Patrik s Dušanem přivázali nohavice Honzova pyžama k palandě, takže při spěchu k telefonu se nejprve složitě odvazoval ve stresu, že telefon nestihne.
Žert 2: po návratu z tanečních Patrik nalil velkého panáka z lahve tuzemáku přímo do otevřených úst spícího Honzy, což malému abstinentovi zatřáslo všema trubkama v těle.
Žert 3: Na sportovní škole jsme dostávali poměrně dost jídla včetně pochoutek, které v normálních obchodech běžně nebyly. Honza si je šetřil a neustále mluvil o tom, jak je doveze domů tatínkovi a bráškovi. Hladový Toši mu je však snědl ve chvíli, kdy Honza ve vlaku odešel na záchod. Ani by mu to neřekl, prozradil se sám smíchem v momentě, kdy Honzík opět mluvil o tom, co přiveze bráškovi. Honzovi se Tošiho smích nezdál, po pár minutách přemýšlení vlezl do své tašky, kde našel jen prázdné obaly. Začal svými dětskými ručičkami mlátit smějícího se Tošiho do hrudníku...

O mnoho let později jsem byl se svým synem Jakubem na pouti v Polné.
"Ahoj Ondro, " pozdravil mne vytáhlý ramenatý kluk s dlouhými vlasy ve flanelové košili.
"Ahoj, my se známe?" marně jsem se snažil vybavit, kde jen jsme se mohli potkat.
"Já jsem Honza Talpa ze sportovky," podával mi ruku.
"Tak to jsem rád, že jsem se k tobě tenkrát choval hezky," díval jsem se do jeho očí zespodu.

Příští měsíc je sraz sportovní třídy základní školy, kterou jsem rok trénoval hned po gymplu. Bude jich tam moc a většina z nich o hlavu větší. Tak doufám, že mě nezbijou...