Prosinec 2011

Co jmelí, ale tráva...

27. prosince 2011 v 23:41 | Ondřej Moravec
V domě, kde bydlí moje dcera, jsem na chodbě nalezl sáček s dobře známou rostinkou. Zvedl jsem jej a schoval do kapsy, odpoledne zabalil do balícího papíru a fixou nadepsal : 'Babička'. Nakonec jsem se ale rozhodl tento dárek pod stromeček nepoložit, neboť šíření toxikomanie se dopustí ten, kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje... A navíc si dokážu představit, co by mi řekl můj otec, kdyby moje puritánsky založená matka začala před důchodem fetovat!

Jinak ale naprosto jasně vidím její reakci, asi jako když jsem v loňském roce neteři Lucii, zavilé vegetariánce, kromě chodící panenky daroval ještě úhledně zabalené čabajské klobásy. Zarazila se a začala si mnout oči, o kterých prohlásila, 'že jí zvlhly'. S úsměvem pak už zahrozila svému otci, který v tom byl zcela nevinně, chodící panenka to naštěstí vyžehlila.

Další průběh Štědrého večera byl naprosto poklidný vzhledem k tomu, že jsme předávání dárků posunuli dopředu, takže otec tentokrát nestihl vymyslet žádnou ptákovinu. Další dva dny jsem jedl častěji, než vrcholový kulturista v období budování objemů. S dcerou jsem shlédl Relikvii smrti II, díky níž mne na konci přešla deprese, že jsem opět o rok staší. Harry, Hermiona a Ron tam totiž během jedné minuty zfotrovatěli natolik, že jsem večer předtím určitě nepil Becherovku, ale elixír mládí...

Tak za rok...!

Pod maskou bez masky

11. prosince 2011 v 22:25 | Ondřej Moravec
Můj přítel Láďa s partou svých spolužáků z vysoké školy v kostýmech Jihočeského divadla vyrážel každé léto do ulic a restaurací Českých Budějovic, aby zde vydělávali na nejziskovější brigádě - posledním zvonění středoškoláků.

Můj učitel a kamarád Jarda společně s Tomášem a Rosťou provozovali výškové práce, mimo jiné myli okna na Hotelu Gomel. Licenci měl přitom pouze Tomáš. Jarda mi sdělil, že se při přijímacím pohovoru rukama 'věšeli' za futra v kanceláři, takže nikoho ani nenapadlo po nich nějakou licenci požadovat. Aby se potom nebáli z výšky 16 pater, nezačali mýt okna standardně odshora dolů (aby špína stékala na skla nižších pater a umyla se později), ale postupovali odzdola nahoru, aby si na výšku postupně zvykli. Zvykli si tak, že Tomáš, skokan o tyči, na střeše na kovové konstrukci reklamního nápisu Hotelu Gomel při příjezdu japonských turistů cvičil sestavu na hrazdě...Když potom myli okna na Poliklinice Jih, přečetla si jedna z pacientek jméno mého kantora v knize příchodů...
"Pane Šmíd, pro mne je to velká čest, já sama jsem turistka, každý rok se účastním pochodu na Rysy...," potřásala mu rukou v omylu, že se jedná o Šmída - horolezce. "Držela jsem Vám pěsti, když jste lezl na Mount Everest!"
"To víte, to bylo těžký," usmál se na ni skromně Jarda a otočil se ke svým parťákům. "Kdyby ta baba věděla, že byla výš než já...!"

Abych unikl striktnímu nařízení ubytovacího řádu, který zakazoval dámské návštěvy na policejní ubytovně, oblékal jsem svoje přítelkyně do policejní uniformy a podle ročního počasí jim nasazoval buď baseballku nebo beranici. Následně jsem jim udělil rychlokurz z policejní chůze, aby blondýna prošla přes vrátnici jako policistka a ne jako blondýna. Pocházím z učitelské rodiny, prošly všechny, i když jednu při silvestru málem zatáhli do operačního střediska...

Vzpomněl jsem tu jen příjemné masky, za které se člověk ani po letech nestydí, nejsou příčinou vředů a píchání u srdce...