Listopad 2011

Naivita

28. listopadu 2011 v 21:36 | Ondřej Moravec
Neměl jsem vůbec úmysl psát na toto téma, ale po pár přečtených článcích mne to vyburcovalo. Hloupost, zbabělost a touha nevybočovat z průměru jsou lidské vlastnosti, na kterých se dá stavět v jakémkoliv systému. Založte jakoukoliv organizaci nebo společenství se sebevznešenějšími idejemi, stejně z toho vznikne Farma zvířat. Vždy se najde vůdce, který najde nepřítele a vždy se najde masa, která ochotně vezme kameny do ruky, aby rozbila jiným hlavy nebo aspoň okna. Jestli to někdo bere tak, že to tím tenkrát na Šumpersku skončilo, tak tu namátkou potom byla Hilsneriáda, holocaust, 50. léta, normalizace...Pokud má někdo dojem, že všechno tohle je hrozně dávno, v roce 1900 bylo 17. století také historií. Zato na Šluknovsku znají ostříhaní hoši životopis AH nazpaměť...

Aniž bych chtěl šířit poplašné zprávy, rozhodně nepatřím k optimistům, které uklidňuje Evropská Unie, mezinárodní smlouvy, politická kultura a etický standard dnešní doby. Je pravdou, že Evropa právě zažívá nejdelší mírové období, až na výjimky tu vládnou demokratické režimy. Je to ale dáno i tím, že polovinu tohoto období byl jasný společný nepřítel - Východní blok a životní standard narostl tak, že i v době krize trpíme nadváhou. Mírovou smlouvu ale dokázal uzavřít i Hitler se Stalinem a na druhou stranu francouzský Hurvínek vyskakuje a přikazuje celé Evropě, kdo má co dělat a to se ještě v podstatě 'nic neděje'. Pokud by se skutečně dít začalo, určitě by ho Česká republika a smlouvy s ní zajímala asi tak jako jeho předchůdce v roce 1938...

Jedinou obranou je pečlivě střežit vlastní názory, používat zdravý selský rozum, nepodléhat davové euforii nebo psychóze a to i v momentě vstupu do družstva vlastníků...Správkyně Blažková se nepohodne se Zavadilovou ze třetího patra, protože její děti přinesly do domu písek ze hřiště. Napíše jí vzkaz, na ten Zavadilová returnuje. Blažková obíhá partaje a sbírá hlasy na petici, Zavadilová ji demonstrativně spálí při opékání špekáčků na hřišti před domem. Na dveřích Zavadilových se objeví hanlivé nápisy. Zavadilová volá policii, která nic nezjistí. Blažková a spol. obviní Zavadilovou z udavačství a za úplňku ji v bílých kápích upálí na hřišti před domem...

..a Hrdý Budžes vytrval

26. listopadu 2011 v 23:13 | Ondřej Moravec
Probouzím se za tmy, rukou šmátrám v místech, kde by měl ležet můj mobil, abych zjistil, jestli je ještě noc. Tak smůla, prý už je bílý den a já musím jít pracovat, abych dostal pár papírků, které budu měnit za více či méně užitečné věci tak dlouho, než mi zbyde jen fakt, že musím jít znovu pracovat, abych dostal pár papírků...

A tak procházím recepcí a potkávám své spolupracovníky, o kterých můj šéf na pravidelných poradách tvrdí, že to nejsou naši nepřátelé ( jak vždy následně dodávám: 'ale přátelé se chovají jinak!'). Opětovně se jako důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha vrhám do boje s větrnými mlýny. Přál bych si vládnout schopnostmi Františka S., aby se vše živé sesedlo kolem mne a splynulo ve vzájemné symbióze, jako realistovi je mi ale jasné, že tahle válka s mloky se prostě nedá vyhrát. Jakmile Pištík vydá rozkaz, zabořím kopyta do hlíny a jsem klidně ochoten věřit na berana v bedně nebo se modlit za Owena Meanyho, jen aby nastal pátek. V ten den totiž už toho mám akorát tak dost, abych na naše přátele vypustil Tracyho tygra. Víkend je wellness na Malevilu.

Probouzím se za tmy a rukou šmátrám v místech, kde by měl ležet můj mobil, abych zjistil, jestli je ještě noc. Tak smůla, prý už je bílý den a já musím jít pracovat. Odkládám alternativní myšlenku na sebevraždu, musím být jako Hrdý Budžes, protože ten vytrval...

Café Nostalgia

20. listopadu 2011 v 13:26 | Ondřej Moravec
Včera jsem znovuobjevil písničku, kterou jsem neslyšel dvacet let. Myslím si, že dobré věci nestárnou a to je asi princip správné nostalgie. Rozhodně nechci podporovat v depresi lidi, co se tu ze smutku propisují do beznaděje, myslím si ale, že připomenutí toho hezkého by se čas od času mělo dít v každém znás.

http://www.youtube.com/watch?v=Q0l9IPC7TZE

Zrádný je pití
z láhve nostalgie
jednoho spraví
druhej se zblije

Po malých douškách
je jak nadechnutí
zas můžeš pod hladinu
když tě proud nutí

Na ex jsou to tvrdý rána
a někdy žádný
jen práce
pro havrana

Někteří se radši vyhli
jiní dále čekají
tak aby to stihli
v čase, co mají

Takový je pití
z láhve nostalgie
jednoho spraví
druhej se zblije

Týrané dítě

14. listopadu 2011 v 10:39 | Ondřej Moravec
....tak máme doma týrané dítě. Moje nevlastní dcera Eliška, které ještě nebylo patnáct, se rozhodla opět zdrhnout ze školy. Protože to však nebylo poprvé a jsme domluveni s její třídní učitelkou, věděli jsme to hned první hodinu a začali ji shánět. Milá Eliška z nás dostala strach (škoda že ten strach nedostala už při myšlence utéct z vyučování) a šla za svým tatínkem, který nám následně vzkázal, že si dceru vezme do vlastní péče, protože ji od nás nenechá týrat. Ano, je to ten samý tatínek, co dceři slíbil dovolenou v Karibiku, pak se s jí za celé dva měsíce letních prázdnin neukázal a poslal jí pohled z dovolené ve Španělsku, kam jel se svou novou přítelkyní.

Protože jedna fotka vydá za tisíc řádek, přikládám důkazy o těžkém životním Eliščině údělu:


Eliška týraná na Landštejně



Eliška týraná ve slavonickém podzemí



Eliška týraná na Špilberku (v tomto památném vězení došlo k justičnímu omylu na Babinském a Elišce)



Eliška týraná trdelníkem na Staroměstském náměstí...



Eliška týraná ledovým ostřím...



Eliška týraná na Ještědu



Eliška týraná v Kutné Hoře



Eliška týraná na Sněžce



Jasný důkaz, že jsme Elišku týrali už od pravěku...



Eliška týraná ve Valticích. Tento snímek potvrzuje Einsteinovu teorii o cestování v čase, neboť právě v tuto chvíli je Eliška na dovolené v Karibiku se svým tatínkem. Nobelovu cenu prosím sem!


Eliška týraná na Vranově



Eliška týraná na festivalu v Harrachově



Nezvratný důkaz o svazování Elišky

Omlouvám se za nízkou kvalitu fotografií, jsou z mého mobilu. Fotek existuje mnohem více, není tu například jak jsme sjížděli Vltavu nebo byli na festivalu Okoř. Na fotkách jsou poslední 3 roky, za celou dobu jsem od Elišky neslyšel slovo děkuji. Momentálně je rozhodnuta jít do péče ke svému otci, se kterým se v loňském roce viděla zhruba 8x, protože jí více rozumí. Její nařčení, že ji nemáme rádi, dohnalo její matku k probrečeným nocím a mne k žaludečním potížím, proto jsem se obrátil na Saturninovu kancelář pro napravování nepravostí v románech. Nezklamali, správně pochopili, že na důkaz ve formě fotky lze odpovědět znovu jen fotkou a přišli s podloženým tvrzením, že ve skutečnosti bylo vše úplně jinak...