Kelly Family?) Morry Family...!!!

22. října 2011 v 15:08 |  povídky osobní
Moje dcera mi oznámila (hned vzápětí, co flákla s houslemi), že hodlá přestoupit na kytaru. Jako správný otec bych měl podporovat její zájmy, navíc by to v naší rodině byla už třetí generace, která vyloudí nějaké tóny z tohoto božského nástroje.

Má matka kdysi zpívala v Jihočeském sboru a rodiče jí za nekřesťanské peníze koupili kytaru Gibson, podobnou měl na fotkách Elvis. Když mi bylo patnáct a každý z mých kamarádů trápil nějaký ten kus dřeva, bez jakýchkoliv pochybností mi ji svěřila. Během dvou let jsem se na ni jako samouk naučil hrát tak, že ve tři ráno u ohně lámu dívčí srdce( pro méně chápavé opakuji ve tři ráno). V sedmnácti jsem s kamarádem Honzou Smejkalem založil folkovou kapelu, na kytaru hrál on, já psal texty, zpíval a doprovázel na foukací harmoniku. Kromě hraní v úzkém kruhu našich muzikálních kamarádů jsme měli jeden skutečný koncert pro 500 studentů z jeho školy. To že vystupujeme, mi oznámil způsobem, že za tři hodiny hrajeme...

Všichni okolo mne tehdy měli španělky a já s Gibsonem vypadal jako Dean Read ve východním bloku. Kytara měla navíc basovější tóny a její zvuk byl mezi ostatními nezaměnitelný. Měla ale také úzký krk a struny se mačkaly hůře, nežli na klasické kytaře. Pokud jsem se flákal a nechal si slézt mozoly z prstů, při příštím hraní jsem musel přebolet fialové zářezy, než se mi vytvořily nové mozoly. Na intru tehdy za mnou chodil náš vedoucí, který zakládal skupinu Oceán - hrál v ní jako kytarista ještě před příchodem Petra Muka. Nabízel mi větší a větší částky za moji kytaru, ale já ho odmítal s tím, že je to kytara po mámě a že ji nemohu prodat. Týden nato jsem ji půjčil Honzovi, který ji po hraní položil na postel, zapomněl na ni a při následném pošťuchování s kamarádem na ni spadl a zlomil jí krk. Slíbil mi sice, že ji nechá opravit, ale když mi ji opět přinesl, krk byl nepřirozeně zasazen do těla a kytara zněla jako plechovky za autem novomanželů. Jo, kdybych zakládal Plastiky v šedesátým osmým, tam se hrálo na všelicos...

Svoji krásnou kytaru jsem tedy pasoval na pádlo, začal ji vozit na vodu, po jezech z ní vyléval vodu, v hospodách ji opíral o zídku a nechal ji sušit na sluníčku. Ze štíhlé atraktivní krásky se stávala omlácená unavená herka. Před čtyřmi lety na projektu v Miláně můj kolega Andrea Di Trana hledal na netu Gibsonku okolo tisíce eur..
'I have similar at home..,' řekl jsem mu.
'No...show me which one?' ožil.
'Older, I think it's from 1965...' střílel jsem letopočet od boku a přecházel k dražším kusům. Nalezl jsem fotku, kde se kytara podobala té mé.
'I want to buy it,' řekl bez rozmýšlení.
'My friend broke its neck,' kroutil jsem hlavou.
'Oh no...!' vykřikl zoufale. 'Maybe somebody can repair it!' podíval se na mne s nadějí.
'But I canoed a river many times, sometimes it swam...,' přiznal jsem se.
'NO..NO..NO..!!!' chytil hlavu do dlaní a podíval se na mne jako na barbara...
'That's true...,' smutně jsem pokýval hlavou.

Dnes tedy moje dcera dostala svoji vlastní kytaru, už si ji nebude muset půjčovat v lidovce. Vzhledem k tomu, že kroužky mění jako já ponožky( namátkou gymnastika, tanec, zumba, keramika, vyšívání, housle, volejbal, atletika a mnoho dalších, které už si nevybavuji ani já ani ona), doufám, že u toho vydrží tak dlouho, aby mohla zahrát aspoň Kaťáky, kde stačí znát tři akordy - Áčko už zvládá. Vzhledem k jejím kroužkovým migracím jsem jí také řekl, že pokud to opět zabalí a přijde s tím, že chce být chovatelka slonů, s černou maskou přes plot do Tróje nepolezu...

Jinak jsem chtěl přiložit fotky šílené rockové pařby, ale byla za Lenku Filipovou, takže jen klasika. A znalci jistě poznali, že já v rukách nedržím zmiňovanou Gibsonku, ale jumbo Nashville...

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bylinka Bylinka | Web | 22. října 2011 v 15:31 | Reagovat

Krásný článek :-) Neskutečně čtivý! Historie jedné putovní kytary je k neuvěření, škoda, že dopadla tak, jak dopadla :-) Dcerce přeju, ať u kytary zůstane, je to nádherný nástroj, i já sama brnkám :-)

2 Eliška Eliška | Web | 14. listopadu 2011 v 13:04 | Reagovat

Taky jsme z muzikantské rodiny a krásně jste mi připomněl Gibsonku mého dědy, kterou dodnes máme, je to sice taky už chudinka, ale na svůj věk jí nelze nic vyčítat, je jí přes 50 let. Mně ke hraní navedla moje mamka, která taky aktivně hraje a nedávno jsem přešla ze španělky s širokým krkem na westernovou kytaru a na tom úzkém hmatníku jsem si donedávna ještě připadala jako pět černochů v trabantu:-D

3 ondrejmoravec ondrejmoravec | E-mail | Web | 14. listopadu 2011 v 19:28 | Reagovat

[2]: já to mám přesně obráceně...díky té Gibsonce je pro mne španělka moc objemná..I teď mám úzký krk a vyhovuje mi to. Pravdou ale je, že hraju jednou za uherský rok)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama