Říjen 2011

Kelly Family?) Morry Family...!!!

22. října 2011 v 15:08 povídky osobní
Moje dcera mi oznámila (hned vzápětí, co flákla s houslemi), že hodlá přestoupit na kytaru. Jako správný otec bych měl podporovat její zájmy, navíc by to v naší rodině byla už třetí generace, která vyloudí nějaké tóny z tohoto božského nástroje.

Má matka kdysi zpívala v Jihočeském sboru a rodiče jí za nekřesťanské peníze koupili kytaru Gibson, podobnou měl na fotkách Elvis. Když mi bylo patnáct a každý z mých kamarádů trápil nějaký ten kus dřeva, bez jakýchkoliv pochybností mi ji svěřila. Během dvou let jsem se na ni jako samouk naučil hrát tak, že ve tři ráno u ohně lámu dívčí srdce( pro méně chápavé opakuji ve tři ráno). V sedmnácti jsem s kamarádem Honzou Smejkalem založil folkovou kapelu, na kytaru hrál on, já psal texty, zpíval a doprovázel na foukací harmoniku. Kromě hraní v úzkém kruhu našich muzikálních kamarádů jsme měli jeden skutečný koncert pro 500 studentů z jeho školy. To že vystupujeme, mi oznámil způsobem, že za tři hodiny hrajeme...

Všichni okolo mne tehdy měli španělky a já s Gibsonem vypadal jako Dean Read ve východním bloku. Kytara měla navíc basovější tóny a její zvuk byl mezi ostatními nezaměnitelný. Měla ale také úzký krk a struny se mačkaly hůře, nežli na klasické kytaře. Pokud jsem se flákal a nechal si slézt mozoly z prstů, při příštím hraní jsem musel přebolet fialové zářezy, než se mi vytvořily nové mozoly. Na intru tehdy za mnou chodil náš vedoucí, který zakládal skupinu Oceán - hrál v ní jako kytarista ještě před příchodem Petra Muka. Nabízel mi větší a větší částky za moji kytaru, ale já ho odmítal s tím, že je to kytara po mámě a že ji nemohu prodat. Týden nato jsem ji půjčil Honzovi, který ji po hraní položil na postel, zapomněl na ni a při následném pošťuchování s kamarádem na ni spadl a zlomil jí krk. Slíbil mi sice, že ji nechá opravit, ale když mi ji opět přinesl, krk byl nepřirozeně zasazen do těla a kytara zněla jako plechovky za autem novomanželů. Jo, kdybych zakládal Plastiky v šedesátým osmým, tam se hrálo na všelicos...

Svoji krásnou kytaru jsem tedy pasoval na pádlo, začal ji vozit na vodu, po jezech z ní vyléval vodu, v hospodách ji opíral o zídku a nechal ji sušit na sluníčku. Ze štíhlé atraktivní krásky se stávala omlácená unavená herka. Před čtyřmi lety na projektu v Miláně můj kolega Andrea Di Trana hledal na netu Gibsonku okolo tisíce eur..
'I have similar at home..,' řekl jsem mu.
'No...show me which one?' ožil.
'Older, I think it's from 1965...' střílel jsem letopočet od boku a přecházel k dražším kusům. Nalezl jsem fotku, kde se kytara podobala té mé.
'I want to buy it,' řekl bez rozmýšlení.
'My friend broke its neck,' kroutil jsem hlavou.
'Oh no...!' vykřikl zoufale. 'Maybe somebody can repair it!' podíval se na mne s nadějí.
'But I canoed a river many times, sometimes it swam...,' přiznal jsem se.
'NO..NO..NO..!!!' chytil hlavu do dlaní a podíval se na mne jako na barbara...
'That's true...,' smutně jsem pokýval hlavou.

Dnes tedy moje dcera dostala svoji vlastní kytaru, už si ji nebude muset půjčovat v lidovce. Vzhledem k tomu, že kroužky mění jako já ponožky( namátkou gymnastika, tanec, zumba, keramika, vyšívání, housle, volejbal, atletika a mnoho dalších, které už si nevybavuji ani já ani ona), doufám, že u toho vydrží tak dlouho, aby mohla zahrát aspoň Kaťáky, kde stačí znát tři akordy - Áčko už zvládá. Vzhledem k jejím kroužkovým migracím jsem jí také řekl, že pokud to opět zabalí a přijde s tím, že chce být chovatelka slonů, s černou maskou přes plot do Tróje nepolezu...

Jinak jsem chtěl přiložit fotky šílené rockové pařby, ale byla za Lenku Filipovou, takže jen klasika. A znalci jistě poznali, že já v rukách nedržím zmiňovanou Gibsonku, ale jumbo Nashville...


Takových chytráků máme v Evropské unii velké zásoby !

1. října 2011 v 21:49 | Ondřej Moravec
Pokud název mého článku navyvolal žádnou asociaci, doporučuji shlédnou výborný film Svéráz národního rybolovu, k pravé ruce připravte láhev vodky a nebo čehokoliv, co má v sobě nějaké volty...

'Známý si koupil medvídka koalu. Teď sází na dvoře eukalypty. Ten koala nic jiného nežere. Zkoušel mu namáčet větvičky břízy v eukalyptovém oleji, ale nic...' vypráví kamarád druhému při jízdě autem. Ten se napije přímo z láhve a vypustí nezapomenutelnou větu:
'Takových chytráků máme v Rusku velké zásoby!'

Ona věta mi opět přišla na mysl ve chvíli, kdy jsem se dočetl, že předseda Evropské komise José Manuel Barroso prohlásil, že bude zavedena daň pro banky z finančních transakcí, jejíž výnos přispěje k záchraně eura. Zdůvodnil to tím, že členské státy v posledních třech letech do bankovního sektoru nasypaly 4 600 miliard eur(a že to Řecku fakt pomohlo) a nyní je čas, aby naopak banky pomohly Evropě.

Čtenáře předchozího odstavce, které zasáhl pocit spravedlnosti, vybízím k dalšímu hltu vodky na uklidněnou. Veškeré záchranné balíky, kterými EU sanovala chudinky banky, jsme zaplatili my, daňoví poplatníci. José a spol. se nemusí bát, banky daň bez problémů zaplatí, neboť ji opět v klidu vyberou od nás (vážených klientů) na zvýšených bankovních poplatcích a nebo nějakou tou desetinkou navíc na úrocích, které budou vyčísleny ekonomicky naprosto přesně násobením programátorům dobře známou bulharskou konstantou...

Efekt bude stejný, jako když Mr. Kalousek, nejlepší ministr financí rozvíjejících se evropských ekonomik (ne, nejedu na drogách, toto se skutečně stalo a dokonce dvakrát!) přišel s nápadem zvýšit DPH. Ekonomiku totiž žene dopředu spotřeba, pokud za stejné peníze mohou lidé koupit méně věcí, začnou se rozmýšlet nad tím, co skutečně potřebují, co mohou nahradit obdobným, levnějším výrobkem a jaký výrobek je pro ně nyní luxus a nemohou si ho dovolit vůbec. Firmám, které prodají méně výrobků, klesnou zisky a odvedou nižší daně do rozpočtu. Možná budou muset propustit část zaměstnanců, potom bude rozpočet zatížen zvýšeným vyplácením sociálních dávek...Kolotoč jak na Matějské, ale Český stát(ani běžní čeští občané) v něm bohužel nebohatne jako rodina Kočkova. Přemýšlíví namítnou, že i peníze na konci tunelu skončí ve spotřebě, takže se do ekonomiky stejně vrátí. Vrátí, ale je otázkou v jaké zemi a v jaké míře.

Milá společnosti, nepropadej beznaději! Nebe je zatím modré, vody máme dostatek, tráva bude na jaře opět zelená. A to i přesto, že takových chytráků máme v Evropské unii velké zásoby!