Srpen 2011

Floccinaucinihilipilification? NÁKLO!

28. srpna 2011 v 20:32 | Ondřej Moravec
Při páteční oslavě narozenin mého kamaráda v obci Náklo někdo navrhl, že se v tom vedru dojdeme vykoupat do místní pískovny. Vyděsil mě pohled na smetiště na březích, všude okolo se povaly prázdné plastové lahve a jiné odpadky. Dokonce i ve vymezeném prostoru u kiosku to nebylo jiné, provozovatel chtěl konzumentům zřejmě dopřát stejnou přírodní scenérii, jako 'za plotem'. Jako Jihočech žijící v Praze často jezdím na Lhotu nebo do Suchdola nad Lužnicí, i tam se samozřejmě najdou prasata, ale oproti náklovské pískárně se tam dá jíst ze země.

Radost ostatních slavících(domorodců) jsem tedy nesdílel ani po vstupu do vody, i když jsem připustil, že "člověk může být rád, když tu neplavou..." a "petky přímo ve vodě" jsem dokočil až po tom, co jsem pět metrů od sebe uviděl plastovou láhev. Luděk to zamlouval tím, že jednou mu trasu přes přehradu křižovalo hovno. Na můj dotaz, zda rybí, odpověděl, že pokud to bylo rybí, tak to muselo být Plejtváka obrovského. Podotkl jsem, že Plejtvák obrovský je sice savec, ale že tím vůbec nechci snižovat velikost 'Luďkova' exkrementu...

Po 'osvěžujícím' koupání bylo rozhodnuto, že uschneme na sluníčku a půjdeme. Když už jsem se zvedal z osušky, z vody vyběhl lovecký pes s hračkou v hubě a přeběhl přes naše oblečení. Byli jsme suší, ovšem teď bylo zase třeba usušit naše věci. Být pověrčivý Skot, začnu vyprávět příběh o Náklovské příšeře.

Před tímto víkendem by ve mně slovo 'Floccinaucinihilipilification' vzbuzovalo strach, neboť jak říká můj oblíbenec Vlasta Burian, za prvé nevím co to je a za druhé mě to uráží. Stačil však jeden den v Náklu a 'Floccinaucinihilipilification' je pro mne přesně nedefinované příjemné cosi...

P.S. Při dnešním výběhu, když jsem přemýšlel nad tímto článkem, mě po 22 letech každodenního běhání poprvé štípla do jazyku včela. Domů jsem ještě doběhl, ale pak se přes veškeré ledování z lidského jazyka stal jazyk kraví, na což lidská ústa nejsou připravena, takže následné dušení zastavila až injekce do sedacího svalu od lékaře rychlé záchranné služby. Hned jsem si vzpoměl na 4 slova, která mi při mém druhém křtu zašeptal indický mistr do ucha a která jsem nesměl nikomu říct, jinak se mi zle povede. Hned po křtu jsme si je s kamarády samozřejmě řekli a až dotěď se mi vedlo celkem dobře. Jak je však patrno, na N Á K L O není radno ani myslet...

Ten doktor ze záchranky říkal něco v tom smyslu, že už dnes nemám řídit, že prý budu ospalý... Kdyby se někomu zdálo, že jsem pod drogama, tak jsem a kdyby měl někdo pocit, že u mého článku usíná, tak to jsem usnul jáááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá