Můj vzDor

11. prosince 2010 v 14:44
Můj vzor v čase prošel dynamickými proměnami. Pro malého kluka to byli pánové na zadních stupačkách popelářského vozu, brzy jsem se ale rozhodl, že budu radši kosmounaut.  Nedělal jsem si hlavu s tím, že stejné přání měl i zbytek třídy a že z naší země dosud letěl do kosmu pouze jediný člověk - superman Remek. Následovaly vzory z akčních filmů, tvrdí hoši kteří se sami dokážou postavit armádě, přežít a ještě k tomu bokem trousit citáty. 
     Kdysi jsem z našeho malého města přijel na atletické závody do Prahy, měl jsem na sobě roztrhanou šusťákovku a zablácené botasky.  Při rozcvičování jsem vyděšeně sledoval své značkově oblečené soupeře s vystajlovanými vlasy a názvy slavných klubů na zádech. Nikomu z nich jsem nestál za pozdrav, za podání ruky před závodem. Chtěl jsem se sbalit a jet domů, s někým takovým se přece nedá soupeřit.  Ten závod jsem vyhrál a na příštím už mě kluci zdravili. 
     Později, při práci ve speciální jednotce, jsem poznal  několik odvážných kluků se střední výškou a 'muší' váhou a naopak mne jednou nechal bez pomoci kolega se dvěma metry a 130 kily svaloviny.  Občas jde v TV některá z akčních filmových perel, kterou jsem před dvaceti lety sledoval se zatajeným dechem. Hrdina přebíjí až po pěti minutách nepřetržité přestřelky, probíhá před shlukem střelců, kteří zřejmě mají zbraně z pouti, protože jinak si nelze vysvětlit  fakt,  že se do něj  dávkami z pěti metů netrefí. Za některé hlášky by se nestyděli Monty Python.  Tohle by prostě nezvládli ani ti nejlepší ze speciální jednotky...    
     Většina lidí asi dospěje ke svému '...a hrdý buď, žes vytrval',  vždyť Marilyn Monroe trpěla depresemi, Tiger Woods dokáže být nevěrný a prohrát turnaj, Bill Clinton lhal pod přísahou...Jsou to nebo byli také jen lidé se slabinami a chybami.  Tedy sbohem, Hrdý Budžesi! Vždyť i tenkrát místo Remka měl údajně letět někdo jiný...

      Snad jen na ty kluky popelářský je spoleh!


* použity citáty z knihy  Hrdý Budžes,  Irena Dousková, 1998
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 unknown unknown | Web | 11. prosince 2010 v 14:53 | Reagovat

Jako menší mě taky fascinovali popeláři,potom to byla veterina,ale nedokázala bych vydržet pohled na nemocná zvířata,teď jsem v osmičce a žádné plány nemám.Půjdu prostě tam,kam mě osud zavede a budu doufat,že se nemílil.

2 edithhola edithhola | E-mail | Web | 11. prosince 2010 v 22:43 | Reagovat

Malkiel taky snil o popelářích :-) To me vubec nenapadlo, ze muzi mohou mit vzory v popelarich :-) Jinak jasne detské vzory casto prejdou ve vzdory ... Pak to musi clovek nejak vybalancovat a najit sam sebe ... Nazev clanku se mi moc libi!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama